Abych se vám přiznala, ještě v lednu 2004 jsme pořádně o Tibeťáčcích nic nevěděli. Cesta k nim byla trochu klikatější, ale nakonec se vše, jak v pohádce, v dobré obrátilo. V lednu jsme se rozloučili s naší moc milou psí kamarádkou Ťapinkou, skvělým oříškem.

Chvíli jsme váhali, zda nového pejska ano či ne. Bez chlupáčka bylo doma smutno a tak netrvalo dlouho a všichni jsme se rozhodli pro ano. Pátrali jsme v psích atlasech, poptávali se, vzpomínali na pejsky našich známých až jsme úplně náhodně objevili fotku Viličky na stránkách chovatelské stanice Tashi Bodjul. Jak vidíte z fotek naší Ťapinky, poznáte, proč Tibeťanka zvítězila.

V tu dobu se zadávala štěňátka v chovatelské stanici Kipu Khyim, narodila se 5.2. a my jsme se jeli po milém pozvání Holanových podívat na 8 denní ještě slepá miminka. Čekání už pro nás bylo  lehčí. Pravidelně jsme dostávali zprávy, jak se mají, co provedla a co již umí. Pak následovala ještě jedna návštěva chovatelské stanice a při té třetí byla již Ačinka naše. Konečně je doma zase veselo.